Kapitola 4. - Cirothin psychický útok

4. února 2008 v 13:55 | Vaše dračice |  Kapitolový příběh
Po dlouhé době přináším další kapitolku. Předem se omlouvám, ale neměla jsem čásek...
Bylo už poledne a já spokojeně ležela s plným břichem na zemi a mhouřila oči před paprsky slunce, probleskujícími mezi stromy.
"Cirothe?" osmělila jsem se.
"Ano, Drageo?" ozval se v mé mysli syčivý hlas Cirothe.
Od té doby, co se ve mně usídlila, jsem s ní často rozmlouvala. Získala jsem jinou podobu a nový pohled na svět.
"Proč sis vybrala právě mně?"
"Není ti sssnad ssse mnou dobře, Drageo?" zeptala se s přehnanou starostlivostí Cirothe.
"Ne, díky tobě jsem alespoň dokázala něco ulovit a postarat se o sebe." zastyděla jsem se.
Tohle byla holá pravda. Bez ní bych teď nebyla nic.
"Jen mě to zajímá." odpověděla jsem pak.
Po chvíli ticha Cirothe zasyčela. "Chtěla jsssem ti pomocsst... Určitě by jsi beze mně umřela hlady... Navícss v sobě máššš vícss temného, než si myssslíššš."
"Temného? Já?"
"Ano, Drageo... nebo mi sssnad nevěříššš?"
Neodpovídala jsem. Jen jsem dál ležela a dívala na les, který mě obklopoval. Až teď jsem si uvědomila, že se díky Cirothe dívám na svět jinak. Dříve bych viděla v lese něco krásného, ale jsem viděla jen odporné stromy, které poskytují úkryt mojí potravě.
"Nepřemýšššlej nad tím." řekla Cirothe přísně.
Ještě pořád jsem si nezvykla na to, že Cirothe je ve mně a tudíž se mnou sdílí i moje myšlenky.
"Není to pravda, Drageo... Takhle jsssi viděla sssvět i předtím..."
"Ne! Tohle není pravda, Cirothe!" vykřikla jsem a vyskočila na všechny čtyři. Kdyby se na mně teď někdo díval, asi by si myslel, že jsem šílená. Vlastně jsem křičela na nikoho. Křičela jsem na něco, co se usídlilo v mojí duši.
"Vypadni ze mně Cirothe!" ječela jsem dál a držela se za hlavu, jak kdybych z ní chtěla Cirothe vyrvat.
"Beze mně jsssi nicss, Drageo..." zase mnou začal prostupovat ten hrozný chlad a já si uvědomila, že se jí nedovedu ubránit. S chladem přicházela i bolest, která začala obklopovat celé moje tělo. S třesem a bolestným sténáním jsem si lehla zpátky na zem.
"Nebraň ssse... bude ti ssse mnou dobře, Drageo..."
Přestala jsem se bránit, ale doufala jsem v to, že se jí jednou zbavím.
Bolestně jsem si oddychla a usnula vysílením.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Danula Danula | E-mail | Web | 5. února 2008 v 14:09 | Reagovat

Ty seš hroznej sadista!takhle ji trápit:D....jinak moc pěkný

2 Dragea Dragea | 5. února 2008 v 17:15 | Reagovat

Danula: ani nevíš, jak se v tom vyžívám...ještě k tomu trápím sama sebe :-D

3 wolfsen wolfsen | 11. února 2008 v 8:38 | Reagovat

jo, to není sadismus, to je masochismus :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama