Kapitola 5 - Bílý

15. února 2008 v 10:57 | Vaše dračice |  Kapitolový příběh
Znovu se omlouvám, že sem dodávám další kapitolku až teď, ale zatěžuje mě moc věcí... škola a podobně...
Následující den byl jako každý jiný. Brzy ráno jsem vyrazila na lov a za hodinku nebo dvě už jsem si pochutnávala na pěkné lani. V době lovu mě zčásti řídila Cirothe a radila mi, co a jak mám dělat. Byla mi dobrou učitelkou, ale ten její hrozný pohled na svět jsem nenáviděla.
Dostala jsem chuť na procházku lesem. Nevím, jak dlouho to bylo, co jsem se šla naposledy jen tak projít. A už vůbec nemluvím o létání. Často jsem musela roztahovat křídla, protože mé létací svaly už byly dost ztuhlé. Cirothe mi totiž radila, abych nad lesem nelétala. Nikdy nemůžu vědět, jestli na mně někdo nezaútočí.
Došla jsem na menší palouček porostlý krásnými květinami, kde to vonělo lesní svěžestí a všude se rozléhal ptačí zpěv a švitoření malých lesních tvorečků. Uprostřed paloučku jsem zahlédla menší jezírko. Zamířila jsem k němu, abych se napila a rodinka myší, která zde napájela své žíznivé krky, se rozprchla do všech stran. Hltavě jsem pila a Cirothe si mezitím pobrukovala nějakou melodii, které jsem nevěnovala pozornost.
"Zůstaneme na nějaký čas tady, Cirothe?" zeptala jsem se, když jsem ukojila svoji žizeň.
V posledních dnech jsem pila pouze ranní kapky rosy nebo krev zabitých zvířat, a proto jsem byla ráda, že jsem narazila na čerstvou vodu.
"No pročšš ne... potravy tu bude dossst..." prohodila líně Cirothe.
Kdyby měla aspoň trochu smysl pro krásu, pomyslela jsem si. Věděla jsem, že může moje myšlenky slyšet, ale neřešila jsem to. Cirothe to stejně odbyla jen zasyčením "Csso bych tu podle tebe měla jako vidět?"
S povzdechnutím jsem zavrtěla hlavou a šla si lehnout do skrytu keře.
**********************************
Krátce po poledni mě Cirothe probudila z lehkého podřimování.
"Co se děje?" zeptala jsem se.
"Tiššše Drageo... a possslouchej...."
Zaposlouchala jsem se do ticha lesa, které bylo až nezvyklé. Ještě před chvílí tu zpívali ptáci a švitořili lesní tvorové, ale teď bylo slyšet jen šustění listů a trávy ve větříku. Najednou jsem sebou trhla, protože z keře, u něhož jsem ležela, se ozvalo praskání větví.
"Co to je?" vyslala jsem Cirothe myšlenku, protože jsem se bála mluvit nahlas.
"Nevím..." odpověděla a z jejího hlasu bylo cítit napětí.
Chvíli vládlo to hrozné ticho a já napjatě stála naproti keři a čekala, co se stane. Pak se keř s hrozným úpěním skácel k zemi. Z lesa se vynořila velká bílá dračí hlava, po níž následoval i zbytek těla. Byl to nádherný drak, jeho oslnivě bílé šupiny se leskly v paprscích slunce. Na hlavě se mu majestátně tyčily dva dlouhé rovné stříbrné rohy. Stejné barvy byly i blány na křídlech. Konec ocasu mu zdobil dlouhý zahnutý bodec.
"Uteč!" zavelela Cirothe a asi díky strachu zapomněla i syčet.
Zůstala jsem stát na místě a dál civěla na draka. Nemohla jsem se ani pohnout.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Danula Danula | E-mail | Web | 15. února 2008 v 14:44 | Reagovat

Páni...honem napiš další, protože jsem zvědavá co je zač a proč se ho Cirothe bojí.....

2 dragonplanet dragonplanet | Web | 26. března 2011 v 9:21 | Reagovat

dobré. Hele nechtěla bys být SB? Mám totiž taky blog o dracích

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama