Přináším další společný příběh s názvem "Bílý". Doufám, že zde neuvidím žádné příspěvky, které nenavazují na příběh, sprosťárny a tak dále. Takovéto příspěvky budou smazány. Budu ráda, když se přidáte ;)

18. února 2008 v 14:28 | Vaše dračice |  Společný příběh
Ležel na skále a rozhlížel se po okolí. Díval se na louku pod ním, kde si hrály malé dráčata a dospělí draci kárali jejich zlobivé děti. Tak rád by sletěl za již odrostlejšími dračáty jeho věku a povídal by si s nimi nebo i hrál. Ano, lákalo ho to, ale moc dobře věděl, co by to způsobilo. Všichni draci by se od něj stáhli dál a dávali by pozor, aby se k nim nepřiblížil moc blízko.
Proč to tak bylo? Jeho šupiny totiž zářily čistě bílou barvou a to bylo u draků dost neobvyklé. Všichni byli totiž nějak barevní nebo i jednobarevní a mysleli si, že nosit bílou barvu je prokletí a jim to způsobí smůlu. Proto se mu všichni vyhýbali.
Z jednoho zlatého oka mu ukápla velká slza a rozplácla se o kámen pod ním. Isidar (tak se tento drak jmenoval) ji sledoval a přemýšlel, proč zrovna on musí být takto postižen, když mu na jeden z jeho sněhobílích rohů usednul malý ptáček.
"Ty pláčeš? Pročpak?" zašvitořil ptáček, který se tolik podobal vrabci.
"Ne, nepláču. Jen mi něco spadlo do oka." odpověděl lživě Isidar a utřel si velkou slzu.
Tento vrabčák byl vlastně Isidarův jediný kamarád. Sice byl tak maličký, že by si v drakově uchu mohl udělat hnízdo, ale drak si ho vážil. Aspoň nebyl sám.
"Jistě, mohl bych si ze tvých slz udělat ranní koupel." odpověděl rýpavě malý ptáček. Isidar věděl, že to nemyslel vážně a tak se jen pousmál a znovu se podíval na dračí louku. Zrovna tam přilétla mladá dračice Ria. Její šupiny byly zářivě žluté a měla krásné světle modré oči. Isidar si při pohledu na ni povzdychl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sheewa Sheewa | 7. března 2008 v 15:04 | Reagovat

____________________

Černy drak si povzdychl, převalil se na druhy bok a pak na zada jednu tlapu si položil pod hlavu a druhou se nechtem začal vrtat v zubech. Po pěti minutach se znovu převalil na břicho.

Položil si hlavu na zem a zavřel oči, najednou mu na obrovskem ladnem čumaku přistala velka mokra hadra. Otevřel jedno ze svych  modrych oči a zašilhal na zcela promočenou postavu stojici vedle jeho hlavy s rukami založenymi na prsou a se vzteklym vyrazem v obličeji.

Drak se nevinně zatvařil aspoň jak to jen dovolilo esteticke  omezeni jeho obličeje a pozdržel se komentaře. Postava si uraženě pročvachtala kolem drakove hlavy a zamiřila pryč od břehu lesniho jezirka, vedle ktereho se nachazeli.

Drak to nevydržel a zvolal:"Ale notak! Gali! Gali-nuva kam jdeš? Omlouvam se! Ja vim, že se snažila ses! Gali!"

Oslovena se ani nezastavila ani se neotočila, jen pozvedla ruku ve znameni, aby ji drak nechal byt a pokračovala dal v cestě.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama