Kapitola 9 - Jelen

18. března 2008 v 21:04 | Vaše dračice |  Kapitolový příběh
Další kapitola. Divíte se že? Tak brzo :-D
Očima jsem hledala Spirita. Nikde jsem ho nemohla najít.
Z lesa se ozval zvuk podobný táhlému troubení. Ještě jsem nevěděla, co to je a už se mi ježila hřiva na zátylku. Přimo za mnou se jsem zaslechla praskot větví a pak rozzuřené zafrkání. Celá rozklepaná jsem se otočila a pohlédla do tváře obrovskému jelenovi. Na výšku jsem měřila asi dva metry, ale on i tak byl aspoň o hlavu větši než já. Jeho paroží se majestátně rozkládalo do stran. S ním vypadal jako král, i když pochybuji o tom, že jej používal jako žezlo a korunu. Z malých černých oček mu přímo čišela nenávist a nozdry se mu chvěly vztekem.
"Uleť!" zaslechla jsem někde ze vzduchu Spiritův hlas.
Nemohla jsem se ale ani pohnout. Jen jsem zírala do temných očí jelena a třásla se strachy.
"Jsssi nessschopná... beze mně jsssi nicss... Drageo..." ozval se vevnitř mé hlavy povědomý hlas.
"Ne!" zavrtěla jsem divoce hlavou.
Krása, teplo. Snažila jsem se myslet na tyto dvě věci, jak mě učil Spiritus. Najednou jsem cítila, jak mnou něco mrštilo stranou a já skončila na zemi. Ještě před dopadem jsem do něčeho narazila hlavou a ztratila vědomí.
***
"Drageo?" někdo mnou třásl.
Pomalu jsem otevřela oči.
"Spirite?" zamumlala jsem chraptivě.
Spiritus si viditelně oddechl. Vrávoravě jsem vstala a s mručením si položila tlapu na hlavu. Myslela jsem, že se mi bolestí roztříští. Pod hřívou jsem si nahmatala velkou bouli.
"Au..." zaúpěla jsem bolestí.
"Mohla jsi dopadnout hůř." řekl.
"To je pravda..." rozhlédla jsem se. Byli jsme pořád na palouku. "Kde je ten jelen?" ¨
"Je mrtvý." odpověděl a ukázal k místu, kde mě jelen odhodil svým parožím.
"Nechtěl jsem ho zabít, ale kdybych to neudělal, asi by bylo po tobě."
Najednou jsem si na něco vzpomněla. "Spirite... když jsem před ním stála, zase se ozvala Cirothe..." podívala jsem se úzkostně na něj.
"Hm... nechala jsi se ovládnout strachem. Takové pocity mají démoni, jako je ona, rádi. Co ti říkala?"
"To, co vždycky. Že jsem neschopná a bez ní jsem nic." povzdechla jsem si. "Asi je to pravda."
"Ne, Drageo. Nesmíš propadat beznaději. Jen se musíš naučit se o sebe postarat. Pak se jí budeš umět lépe bránit."
Chvíli bylo ticho. Seděla jsem se svěšenou hlavou a styděla se za sebe.
"Hlavu vzhůru. Začátky jsou vždycky těžké." zahlásil Spiritus. Ten jeho věčný optimismus jsem přestávala chápat.
"A teď se pojď najíst. Zítra to zkusíš znovu."
Pokusila jsem se na něj usmát. Po nezdařeném pokusu jsem se zvedla a šla se s ním zakousnout do jelena.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Molly Molly | Web | 19. března 2008 v 15:50 | Reagovat

Mnoooo hezký. Už se tešim na další:)

2 Danula Danula | E-mail | Web | 21. března 2008 v 9:46 | Reagovat

Cirothe comeback:) hezký....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama