Kapitola 8 - První hodina lovu

15. března 2008 v 21:07 | Vaše dračice |  Kapitolový příběh
zase po dlouhé....opravdu po docela dlouhé době - za tu se musím omluvit - přináším další kapitolku. Nebudu říkat, proč mi to tak dlouho trvalo, protože je to furt dokola. Škola + další starosti :)
Vznášeli jsem se na jednom místě vysoko nad lesem. Bylo to poprvé za dlouhou dobu, co jsem vzlétla. A tohle byla moje první hodina lovu. Netrpělivě jsem očekávala, až mi Spiritus řekne, co a jak.
"Jsme dva, takže si můžeme v lovu pomáhat." začal.
Byli jsme přesně nad tím paloučkem s jezírkem, kde jsme se chtěly s Cirothe usídlit. Teď se tam popásalo pěkné stádečko laní.
"Ty poletíš tamhle na druhý konec palouku, nenápadně a hlavně potichu přistaneš mezi stromy. Pak vylezeš na palouk, ale musíš dávat pozor, aby tě neviděly." na chvíli si odmlčel a já si to mezitím zapamatovávala. "Když uvidím, že jsi vylezla z lesa, sletím dolů a začnu laně nahánět k tobě."
"A já je mám zabít?" zeptala jsem se a podívala se na pasoucí se laně.
"No pro začátek stačí jedna." odvětil a ještě přidal radu. "Hlavně si musíš dávat pozor na ty jejich kopýtka. Jsou sice malé, ale sílu mají velkou."
Po těchto jeho slovech jsem si představila jsem si představila, jak mě jedna z těch malých potvor nabírá na kopyta a já letím odkopnutá kdoví jak daleko od ní. Nervózně jsem polkla.
"Tak leť. Není to zas tak těžké. Uvidíš." řekl a povzbudivě se na mě usmál.
Pokusila jsem se mu úsměv oplatit a letěla jsem na druhou stranu palouku, kde jsem sletěla mezi stromy. Pak jsem pomalu vyšla z lesa. Musela jsem přitom opatrně překračovat každou větvičku a kamínek, abych nenatropila hluk.
Podívala jsem se směrem, kde měl být Spiritus. V tu chvíli se mi divoce rozbušilo srdce, protože on už slétával k laním. Ty, když ho zpozorovaly, začaly divoce utíkat ve snaze zachránit svůj život. A samozřejmě se hnaly přímo na mě. Já tam jen stála a nervózně pozorovala to ženoucí se stádo a přemýšlela, co budu dělat, až budou u mě. Jenže, když už jsem byla téměř připravená, že se proti nim rozběhnu a do některé se zakousnu, laně se zastavily a zůstaly na mě civět.
Najednou jedna, která měla zjizvenou tvář a zjevně i ostatní laně vedla, divoce zaryčela. Napjatě jsem očekávala, co bude dál.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Danula Danula | E-mail | Web | 16. března 2008 v 10:51 | Reagovat

Ha napnuté...honem pokráčko:)

2 Molly Molly | Web | 16. března 2008 v 11:42 | Reagovat

Vždycky to skončí v tom nejlepším. Těším se na další.

3 Molly Molly | Web | 16. března 2008 v 13:52 | Reagovat

Jo a na mém blogu je konečně další :)))

4 Anicka Anicka | Web | 16. března 2008 v 20:35 | Reagovat

ahoj mas to u zajimave koukni na muj blogik a pisni pls

5 wolfsen wolfsen | 17. března 2008 v 9:16 | Reagovat

Zdá se mi to, nebo opravdu chybí osmá kapitola?

"nabírá na kopyta"? - Vůbec ta část o nebezpečnosti kopyt mi přijde dost divná.

6 Dragea Dragea | 17. března 2008 v 22:04 | Reagovat

wolfsen: jej... já asi opravdu neumím počítat :-D A k těm kopytům... hm..vím, je to blbost no...ale jinak to nešlo..mno šlo, ale mě ne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama