Kapitola 10 - Hodiny magie

11. dubna 2008 v 8:49 | Vaše dračice |  Kapitolový příběh
Konečně přináším další kapitolku. :) Mohu vás ujistit, že pokud se vám zdá, že se zatím nic nestalo, tak v jedenácté kapitolce se už něco dít začne ;) A taky si musím pogratulovat k tomu pěknému kulatému číslíčku :-D Přeji příjemné počtení :)
Po ne příliš vydařeném lovu Spiritus trošku přitvrdil ve výuce. Co se lovení týče, začínala jsem se zlepšovat. Za dva dny jsem už bez Spiritovy pomoci dokázala zabít zajíce a další den pyšně držela v zubech velkou laň. Pak už jsem mohla lovit bez doprovodu. Předtím jsem ale vždycky musela Spiritovi slíbit, že budu lovit jen v lese a vyhnu se velkým zvířatům. Začínala jsem ho brát jako otce.
"Myslím, že lovit už tě učit nemusím." prohlásil jednoho odpoledne Spiritus, když jsem se vrátila do jeskyně s velkou laní v tlamce. Přišla jsem s ní až k němu a společně jsme se do ní pustili.
"A co mě budete učit teď?" zeptala jsem se, zatímco jsem rozkousávala kus masa.
"Nejspíš umění přírodní magie, nebo - li sílu země."
"Páni! Magie! Síla země! To zní super!" zvolala jsem radostně a od huby mi odlítlo pár kousků masa.
Spiritus se nad tím jen pousmál. "Ještě se neraduj. Bude to těžké."
*****
Začali jsme hned potom, co jsem dojedli. Byla jsem totiž moc nedočkavá a pořád jsem se Spirita ptala, kdy začneme.
Spiritus mi hned na začátek ukázala několik (prý lehkých) kouzel. Jedné květince trošku pomohl v růstu a další oživil.
"Vypadá to sice hodně jednoduše, ale pro začátečníka to lehké není." podotkl a začal mi vysvětlovat co a jak mám dělat.
Musela jsem se hodně soustředit na tu květinu a přes zemi jí posílat svoji energii. Ovšem jen malou část, což se mi nedařilo. Hned napoprvé jsem totiž odeslala tolik energie, že z ní vyrostla asi desetkrát větší květina, než byla původně. Dost mě to vyčerpalo.
"Je vidět, že máš talent." pochválil mě Spiritus a se smíchem se podíval na obří květinu. Položil mi tlapu na čelo a předal mi část své energie. Hned jsem se cítila lépe. "Časem se v tom určitě zlepšíš. Jen se musíš naučit ovládat svoji energii."
"Můžu to zkusit znovu?" zeptala jsem se nadšeně. Tohle mě opravdu bavilo.
"Ne, už se začíná stmívat. Raději se vrátíme a budeme pokračovat zase zítra."
"Dobře." souhlasila jsem, ač neochotně.
*****
Ještě než jsem zavřela oči, všimla jsem si, že docela blízko mě, roste malá květinka. Sice mi bylo divné, že vyrůstá mezi kameny jeskyně, ale chtěla jsem ještě něco zkusit. Podívala jsem se na Spirita. Už spal. Zavřela jsem oči, napřáhla tlapu směrem ke květince a snažila se soustředit na ni i na svoji energii. Začala jsem pomalu posílat malé proudy energie a přitom si i nějakou uchovat v sobě. Cítila jsem, jak květina díky mně začíná růst a včas jsem tok energie přerušila.
Otevřela jsem oči a podívala se na moje dílo. Vydechla jsem úžasem. Květina, nejen, že vyrostla do normální velikosti, ale také změnila barvu. Teď byla fialová s modrým středem. Ještě chvíli jsem si ji prohlížela a pak jsem se s úsměvem na tváři stočila do klubíčka a spokojeně usnula. Konečně jsem na sebe mohla být hrdá. I když se jednalo o úplnou maličkost.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama