Kapitola 12 - Podivný tvor a lidé

18. dubna 2008 v 7:59 | Vaše dračice
Tak se dostávám k přidání kapitoly 12... těšte se. Dle mne to začíná být napínavé... Hm... můžu popřát přijemné počteníčko a těšte se na magické číslo 13, které někomu štěstí a někomu smůlu přináší ;) pac
Ráno Spiritus odčaroval keř u vchodu a jeskyni zalily paprsky slunce. Bylo zajímavé sledovat, jak keř "zalézá" zpátky do země.
"Půjdeš dnes někam, Drageo?" ptal se, zatímco stál venku a čichal po větru.
"Asi ano." odpověděla jsem.
"Jsou sice daleko,ale mám dojem, že se dost přiblížili." zabručel Spiritus. "Jestli budeš dnes lovit, tak nelétej, ať na sebe neupozorníš. A narazíš-li na jejich čerstvé stopy, měj oči dokořán."
"Dobře." odkývala jsem. "A vy dnes nikam nepůjdete?"
"Asi ne..." odpověděl.
Podívala jsem se na něj. Vypadal hrozně unaveně. Ani jsem se mu nedivila. Já sama jsem toho za noc moc nenaspala. Zaměstnávaly mě myšlenky a sny o lidech.
"Dej na sebe pozor." s těmito slovy zalezl zpátky do jeskyně.
*****
Vypravila jsem se k paloučku, kde jsem se se Spiritem učila. Šla jsem pomalu a pořád se ohlížela a čenichala. Párkrát jsem narazila na stopy těch lidí, ale vždy byly už několik hodin staré.
Brzy už jsem viděla mezi stromy začátek paloučku. Rozhlédla jsem se, jestli mi nehrozí nebezpečí. Nevšimla jsem si ničeho podezřelého, jen u jezírka poskakovalo malé zvířátko, u něhož jsem nedokázala určit druh. Vypadalo trošku jako malý vlček, ale zajímavě zbarvený. Byl tmavě hnědý s fialovou špičkou krátkého ocásku a červenýma ouškama.
Pomalu jsem vyšla z lesa ven. Tvorečkem si mě ale všimnul, rychle skočil do vody a už se nevynořil. Docela mě to zmátlo. Co když se utopí?
Přiběhla jsem k jezírku a ponořila hlavu do vody, abych se po něm podívala. Jezírko bylo hlubší, než jsem si myslela, na dno jsem nedohlédla. Vynořila jsem tedy hlavu a setřepala ze sebe vodu.
Najednou se z lesa za mnou ozval vyděšený jek. Přestala jsem se zabývat malým tvorečkem a otočila se tím směrem. Z lesa se vyřitilo stádo laní se zajíci, divodkými prasaty a jinými lesními tvory. Všichni běželi na opačný konec paloučku, kde mizeli zase mezi stromy.
"Zmiz, je-li ti život milý!" vyštěkl na mě z hloučku nějaký vlk.
"Co se děje?" zavolala jsem na něj.
"Jsou tam lidé! Uteč!" stačil mě ještě varovat, než zalezl do lesa s ostatními zvířaty.
Rozmýšlela jsem se, jestli mám běžet s nimi, ale vtom jsem si něco uvědomila. Vždyť je tam Spiritus!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Danula Danula | E-mail | Web | 18. dubna 2008 v 16:38 | Reagovat

Neeeee! já nesouhlasím! budu plakat....jinak dobrá kapča, těším se na další i když mno ale jo těším:D

2 Molly Molly | Web | 19. dubna 2008 v 11:35 | Reagovat

Jé to je dobré napínavé tě ším se na další kapču, doufám že se mu nic nestanr (Spiritovi)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama