Kapitola 14 - Pomsta

1. května 2008 v 15:29 | Vaše dračice |  Kapitolový příběh
Tak sem házím další kapitolku :) Nevím, co k ní říct, ale přeji příjemné počteníčko:)
Cítila jsem je. Jejich pach byl tak silný. Skoro, jako by jimi byl prosycen celý les.
Běžela jsem po jejich stopách, zaslepena vztekem a touhou po lidské krvi.
"Tak ssse mi líbíššš..." zasyčela Cirothe.
Zastavila jsem se. "Jsou blízko, Cirothe." řekla jsem jí v myšlenkách a trošku zpomalila krok.
*****
Koukla jsem se mezi stromy, kde jsem vycítila lidi. Vykáceli menší kolečko stromů a usadili se tam. Postavili jakési malé skrýše (to byli stany), ze kterých neustále vylézali, něco mezi sebou řešili a pak zase zalézali. Někteří pobíhali sem a tam, jiní v klidu něco dělali.
"Zaútočššíme v noci... To rozsspoutáme větššší chaosss..." zasyčela Cirothe.
"Nejradši bych je zabila hned, ale dobře." souhlasila jsem a potichu je pozorovala.
*****
Už byla tma. Všichni lidé byli zalezlí ve svých skrýších, až na jednoho. Ten seděl u ohně a hlídal.
"Toho zssabij jako prvního." řekla Cirothe.
"Ale jak ho mám zabít, abych nevzbudila ty ostatní?" zeptala jsem se.
"Použššij magii. Pamatuješšš, jak tě tvůj missstr učššil lovit pomocssí magie, žšše ano?"
Jako odpověď jsem se jen usmála a odhalila tak svoje ostré tesáky. Samozřejmě, že jsem si to pamatovala. Začala jsem se soustřeďovat na svoji sílu země. Cítila jsem veškeré rostlinstvo kolem mně. Cítila jsem, jak roste, vadne, žije... Ale svoji sílu jsem soustředila hlavně na kořeny a jiné rostliny žijící pod zemí. Pomocí magie jsem si je podrobila. Byli jako moje prodloužené končetiny, které jsem hnala vpřed. Byla jsem si dokonale jistá svojí silou i tím, co chci udělat. Toužila jsem jedině po po pomstě Spirita, ke které mi zbýval už jen kousíček.
Když jsem najisto věděla, že jsem se dostala pod hlídače, přikázala jsem kořenům, aby ho pomalu omotaly. Vzrušně jsem zavrčela. Smrt byla tak blízko!
Hlídač asi něco ucítil, protože se neklidně zavrtěl.
"Dej pozssor, ať nevzssbudí ossstatní..." varovala mě Cirothe, ale bohužel pozdě.
"Poplach!! Popl....!!!" nestihl už doříct druhé slovo, protože jsem jej zadusila a nejspíš mu i polámala pár kostí, což se dalo usoudit ze zvuků, které se ozvaly.
"Hmm... teď to bude zajímavé..." zasyčela Cirothe, když se ze skrýší začli vynořovat lidé a něco ječeli. Kvůli jejich řevu vylézat další a další.
Sbírala jsem síly k útoku, kterým jsem chtěla zabít všechny najednou. Bylo to mnohem složitější a bralo mi to více energie než při prvním útoku. Obklopila jsem totiž celé lidské tábořiště kolem dokola silnými kořeny, které je obrůstaly jako neproniknutelná ohrada tyčící se k nebi. Já letěla nahoru s ní a s každým dalším mávnutím cítila, jak mi ubývají síly. Ale nevšimala jsem si toho. Toužila jsem pouze po pomstě Spirita. I kdyby to mělo stát i můj život.
Když už byla "ohrada" tak vysoká, že ji nemohl žádný lidský tvor přelézt, začala jsem ji nahoře uzavírat. Slyšela jsem vyděšený jek lidí, kterým jsem upírala poslední cestu ke světlu a úprku.
"Neuzssavírej to csselé..." řekla Cirothe.
"Proč?"
"Nech tam malý otvor a chvíli mi přenech sssvoje tělo..."
"No..." přemýšlela jsem, jestli jí mohu věřit, ale nakonec jsem souhlasila. Doposud mi radila dobře.
"Dobře." přikývla jsem a nechala Cirothe, aby ovládla moje tělo.
Letěla se mnou nad otvor a zastavila se nad ním.
"Teď ssse koukej..." promluvila mými ústy.
Slétla až na kořeny, které tvořila jakoby střechu nad mojí pastí, stoupla si na ni a rozevřela tlamu, ze které se vyvalil proud ohně. Nevím, jak to udělala, ale hořeli jen lidé a jejich skrýše, kořeny už nechytly.
Dívala jsem se, jak dole pobíhají vrazi, kteří teď pomalu umírali v příšerných bolestech. A jestli předtím byl jejich křik hrozný, teď byl přímo příšerný. Ale nevadilo mi to. Vychutnávala jsem si jejich utrpení plnými doušky.
Když Cirothe dokonala své dílo zkázy, předala mi zase vládu nad mým tělem. Slétla jsem dolů, protože jsem začínala být unavená. V tu chvíli vzplála i kořenová ohrada a já, ukolébána teplem ohně, jsem klesla k zemi a s jedinou utěšující myšlenkou usnula. Splnila jsem svůj slib. Pomstila Spirita.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbil se článek? :)

Ano 88.2% (15)
Ne 11.8% (2)

Komentáře

1 Danula Danula | E-mail | Web | 1. května 2008 v 15:37 | Reagovat

Páni, dokonalá pomsta:) jen co ted cirothe? to bude ještě zajímavý:)

2 Molly Molly | Web | 2. května 2008 v 16:55 | Reagovat

Krásné krásné krásne. Hmmm... nemá co dál říkat :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama