Kapitola 15 - Spiritův pohřeb

16. května 2008 v 7:57 | Vaše dračice |  Kapitolový příběh
Tak... přináším další kapitolku :) Nevím, co k tomu dál říct..snad jen. Přeji příjemné počteníčko ;)
"Vssstávej, Drageo..." syčela mi v mysli Cirothe.
Otevřela jsem oči, protřepala hlavou, abych se probrala a postavila se na všechny čtyři. Stála jsem před velkým spáleništěm. Vzpomněla jsem si na včerejší noc a usmála se.
"Cirothe, vrátíme se. Musíme pohřbít Spirita."
"Na csso ti to bude? Vžššdyť je ssstejně mrtvej." řekla trochu drze Cirothe.
Zamračila jsem se nad tím.
"Nenechám ho tam přeci jen ležet, aby ho něco sežralo!"obořila jsem se na ni.
"Kašššli na něj..."
"A dost!" křikla jsem na ni a představila si krásu a teplo, tak jak mi radil Spiritus.
"Ne... ne dobře. Dělej sssi csso chcsseššš..." začala panikařit Cirothe.
Pousmála jsem se a vyšla směrem ke Spiritově jeskyni. Měla jsem ji pod kontrolou. Alespoň do té doby, dokud plně ovládám svoje emoce.
*****
Snažila jsem se zadržovat slzy při pohledu na mrtvého Spirita. Bylo hrozné vidět ho takhle. Povzdechla jsem si a začala ho tlačit ke vchodu jeskyně, před kterým jsem vyhrabala hlubokou jámu, do níž jsem ho chtěla pohřbít.
"Takhle ssse zssdržovat..." brblala Cirothe.
Byla jsem připravená s ní hned po pohřbu skoncovat a bylo mi jedno, jestli se bez ní obejdu nebo ne.
Než jsem ho šťouchla do jeho hrobu, nahrnuly se mi do hlavy vzpomínky. Před očima mi ubíhaly všechny ty dny strávené se Spiritem, všechno, co mě naučili.
Strčila jsem ho dolů a po tvářích mi proudem stékaly slzy. Ještě jsem ho zakryla hlínou a pak se usedavě rozplakala. Byl to dlouhý, upřímný pláč plný bolesti a smutku. Cirothe neustále něco brblala ale já ji ignorovala. Spiritus si zasloužil, abych pro něj smutnila.
*****
"Užšš přessstaň bulet..." zasyčela po nějaké době nevrle Cirothe.
"Drž hubu, Cirothe!!!" sice jsem na ni chtěla zaječet jen v myšlenkách, ale nějak se mi to nepovedlo. Vyděsila jsem svým řevem ptáky a jiné tvory z lesa, kteří teď s pobouřeným křikem odlétali a utíkali dál z mého dosahu.
"Klídek drahoušššku..." snažila se mě usmířit Cirothe.
"Už tě mám dost!!!" zaječela jsem znovu a nemilosrdně ji začala vyhánět z mého těla ven.
"Ne.. ne.. počkej, co to děláš?" bránila se Cirothe, až z toho zapomněla i syčet.
Představila jsem si květinu. Tu, které jsem tenkrát ve Spiritově jeskyni pomohla v růstu. Fialovou s modrým středem.
Najednou bylo ticho. Podařilo se mi ji vyhnat. Oddechla jsem si.
Naposledy jsem se podívala na Spiritovu jeskyni a jeho hrob. Dovolila jsem toku myšlenek, aby volně proudil, otočila se a vydala se na svoji další cestu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbil se článek? :)

Ano 88.2% (15)
Ne 11.8% (2)

Komentáře

1 kája kája | Web | 16. května 2008 v 13:50 | Reagovat

hezký příběh když já čtu něco smutného tak k tomu pustim smutnou písničku a pak je to to pravé smutné.já mám ráda smutné písničky připadaj mi zajímavý.ale někdy na tancování tak něco rychlího xD

2 Danula Danula | E-mail | Web | 19. května 2008 v 15:38 | Reagovat

ha dobře jí tak:)...moc pekný a smutný...

3 Molly Molly | Web | 19. května 2008 v 15:57 | Reagovat

Chudáček Spiritus... taky mi tekli slzy proudem, a pomohla k tomu smutná písnička co právě hrala v rádiu. Jako Kája řekla s tou písní... moc krásná kapča

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama