Kapitola 16 - Ňufík

9. června 2008 v 9:55 | Vaše dračice |  Kapitolový příběh
Tak konečně jsem tu a se mnou i nová kapitolka. Jinak, kdo navštěvuje můj blog už odzačátku, tak bude podle názvu vědět, že jsem u Ňufíkovi už mluvila. Mno a je to napsané tak nějak ve spěchu, takže vám to možná bude připadat chaotické... i tak přeji příjemné počteníčko :)
Mířila jsem si to mezi stromy lesa k paloučku a přemýšlela, co bude dál. Po Spiritově smrti jsem se cítila strašně sama a přítomnost Cirothe jsem nechtěla. Tiše jsem fňukla. Asi to tak osud chtěl, abych zůstala samotná.
Zvedla jsem hlavu, abych se podívala, kde jsem. Už jsem byla skoro u paloučku. Stálo mi v cestě jen křoví. Chtěla jsem jím projít, ale najednou jsem si všimla, že si u jezírka hraje zase ten malý tvoreček.
Chvíli jsem ho pozorovala, jak vyskakuje a malýma packama se snaží polapit motýla, jenž mu poletoval nad hlavou.
Rozhodla jsem se, že vyjdu na palouk. Malý tvor zřejmě uslyšel, jak se prodírám křovím a otočil se. Chvíli se na mně díval a pak skokem zmizel v jezírku.
Nevím proč, ale zatoužila jsem toho tvorečka poznat víc. A tak jsem se pomalu připlazila k jezírku a lehla si u něj. Všimla jsem si, že se kolem něj povalovalo pár rybích kostřiček. Že by to byla jeho práce? Zmocňovala se mně stále větší zvědavost. Upřeně jsem koukala do jezírka a sledovala každý pohyb kolem něj. Po nějaké době začalo příjemně hřát sluníčko a mě se zavíraly oči...
*****
Ze spánku mě probralo šimrání na zadních tlapách. Otevřela jsem oči a zvedla hlavu, abych se podívala, co mě to lechtá. Překvapilo mě, když jsem ¨viděla, že zdrojem lechtání je ten malý tvoreček, na něhož jsem tu čekala. Teď mi očichával tlapy. Pozorně jsem si ho prohlédla. Byl velký asi jako malé vlče a trochu se mu i podobal. Jen ocásek měl kratši a úzký. Tělo měl vybarvené do tmavě hnědé - téměř černé. Špičky oušek a tlapky byly tmavě červené a špička ocásku modrá. Hravá očka mu zářila fialovou barvou. Všimla jsem si, že na tlapkách mezi prsty má blány.
Když si uvědomil, že se na něj dívám, zpozorněl a uskočil od mojí zadní tlapy.
Pomalu jsem k němu natahovala jednu přední tlapku. Malý tvor pozoroval každý můj pohyb. Přiblížila jsem k němu svoji tlapu asi na jeden jeho krok.
Začichal směrem ke mně a udělal malý krůček k mojí tlapce. Začal ji očichávat a najednou se obrátil a skočil do jezírka. Povzdychla jsem si. Prostě ho nezajímám, řekla jsem sama sobě, vstala a odcházela pryč. Jenže sotva jsem udělala pár kroků, ozvalo se za mnou "Ňuf".
Otočila jsem se a viděla, že ten malý tvoreček ťapká za mnou a v tlamce nese rybu. Položil ji přede mně a udělal zase ten ňufavý zvuk. Koukla jsem nejdřív na rybu a pak na něj. Posunul rybu čumáčkem ke mně, jako by říkal "To je pro tebe".
Ryba byla malá, a tak jsem ji vzala do tlamy, párkrát do ní kousla a polkla.
Tvoreček nadšeně poskakoval a ňufal. Pak začal skákat a snažil se mi olíznout čumák.
"Tak jestli máš v úmyslu se mnou zůstat, budu ti říkat Ňufík."
"Ňuf!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pal Dragon →SB← Pal Dragon →SB← | Web | 9. června 2008 v 11:37 | Reagovat

Hezký ;)

2 Molly Molly | Web | 9. června 2008 v 15:55 | Reagovat

Jezusky ten musel být miloučký. Jestli si najdu čas, mohla bych ce ho pokusit nakreslit jestli chceš :)

Jinak je fajn že si spátky, těšila jsem se kdy už konečně přijdeš.

3 Dragea Dragea | E-mail | 9. června 2008 v 20:26 | Reagovat

Molly: jo můžeš, jestli chceš :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama