Kapitola 4 - Rožík

26. února 2010 v 10:26 | Vaše dračice |  Pohádka o malých dráčcích
Pamatujete si ještě na pohádku o malých dráčcích? Já na ni málem zapoměla... Kdybych dnes nevyhrabala sešit, do kterého jsem ji psala. Tak po dlouhé době přidávám další kapitolku k této pohádce. Doufám, že se bude líbit.



Naši tři dráčci a kočička šli dál hustým lesem. Cestou sem tam něco snědli a neustále nacházeli něco, co jejich oči ještě nespatřili a všichni si u toho vesele povídali. Najednou se Terezka zastavila a ostatní se na ni podívali.
"Co se děje?"
"Vy jste si ničeho nevšimli?", zeptala se jich.
Honzík, Ferda a Packa se rozhlédli, zaposlouchali se, ale vzápětí pokrčili rameny a podívali se zpět na Terezku. Ta jim hned vyhubovala za to, jak jsou nevšímaví.
"Copak nevidíte, jak je to tu všechno hezčí? A dokonce i ptáci tu zpívají o něco víc."
"Mno.", začal Honzík a rozhlédnul se. "Máš pravdu. I květiny jsou tu barevnější."
"A zvířátka jsou tu šťastnější.", řekla Packa a sledovala vesele hopkající veverky ve větvích stromů.
"A… a… a tam vzadu jsou nějací bílí koně s rohy.", vykoktal trochu vystrašeně Ferda, který zrovna vyklopýtal z keře, do nějž ostatní zvědavě nakoukli. Na louce plné květin, kterou jim před zraky zakrýval keř, se páslo stádo krásných bílých koněm, jimž z čela vyrůstal ostrý dlouhý roh.
"To jsou jednorožci.", zašeptala Packa. "Hlavně díky nim je to tu tak krásné."
"Žjůůů, to jsem nevěděl, že za to můžeme my.", ozval se nad jejich hlavami tenký hlásek, který ovšem nepatřil nikomu z nich. Všichni pomalu a opatrně vzhlédli. Kromě Ferdy. Ten se přikrčil a zakryl si hlavu tlapkami. Hleděl na ně pár černých oček patřících malému jednorožci.
"Ahoj, já jsem Rožík.", představil se a podával jim kopyto.
Honzík, Packa a Terezka se otočili čelem k Rožíkovi a představili se. S kopytem si nevěděli rady, a tak ho jednorožec raději zase rozpačitě schoval. Honzík ještě poklepal Ferdovi na rameno a představil ho. Ferda se bojácně na Rožíka podíval.
"Mě se bát nemusíš.", sklonil k němu hlavu jednorožec. Ferda nic neříkal, jen roztřeseně pokýval hlavičkou.
"A co tady vlastně děláte?" zeptal se dráčků.
"Jdeme zachránit princeznu.", ozval se Honzík.
"Z našeho království ji unesl zlý čaroděj.", doplnil ho Terezka.
"A já se k nim přidala, protože se ve světě moc nevyznají.", vysvětlila Packa.
"Páni. To zní dobrodružně! Mohl bych se k vám přidat?", vykřikl nadšeně Rožík.
"Proč ne?", řekli sborově dráčci.
"Tak chvíli počkejte. Jdu to oznámit našim. Budou na mě pyšní.", bojovně zadupal kopyty a odběhl za ostatními jednorožci. Dráčci se na sebe udiveně podívali.
"Jednorožci rádi vykonávají hrdinské činy.", vysvětlovala jim kočička. "Ani mláďatům v tom nikdo nebrání. Až se vrátí, budou ho oslavovat jako hrdinu."
Z louky se najednou ozval ržání, dupání kopyt a veselé mávání pernatých křídel jednorožců. "Tak už jsem tu.", přiběhl k nim malý jednorožec. "Můžeme vyrazit. A maminka povídala, že ráno viděla temný mrak, který se jí ani trochu nelíbil. Mířil tamhletím směrem. To by mohl být ten čaroděj.
"To by mohl.", přikývla Terezka.
"Tak se tím směrem vydáme."
A tak se tři malé dráčata, kočička a jednorožec vydali vstříc dalšímu dobrodružství.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ally Ally | 1. března 2010 v 16:16 | Reagovat

I když jsou tam chyby, je to moc hezké. A ten obrázek máš odněkud, nebo jsi ho namalovala?

2 Dragea Dragea | E-mail | Web | 2. března 2010 v 11:50 | Reagovat

Ally: kdepak vidíš chyby? Obrázek mám z internetu,ale už nevím odkud...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama